POD

Vysoko nahoře na kandelábru
visí za límec z jedné strany Rozum
a z druhé Cit

Nemohou na sebe a mají proto vztek
Šermují řvaním svých myšlenek
A shlížejí toho prosvětleného večera
na nás dolů

Pod Tou lucernou se potkáváme
Milujeme se tam a rozcházíme
Vyhrnujeme si rukávy

Kdesi jinde daleko pod Tou lucernou
je mučen nebezpečný člověk Nepřítel
Z vesmíru své lebky
doluje ztěžka pointy shod okolností
utopených v tekutině paměti
Kdesi jinde daleko pod Tou lampou tedy chcípají lidé

Pod Tím světlem se rodí lidé
Zbrusu noví občánkové vzhlížejí k tomu světlu
A to je oslepuje Cenzuruje jejich rozhled

Všichni se scházíme pod Tím okem
a snažíme se oslovit tajemství
Pláčeme radostí Hrajeme si na lhostejnost
A mlátíme hlavou o dlažební kostky... Zklamáním

Pak přijde milosrdný večer
Pozor! Stmívá se... Ůž... ůž... až konečně... SVÍTÍ
Svítí a ukazuje nám cestu
Ó Stvořiteli
jak jsme si vydechli

Na kandelábru
visí za límec Rozum a Cit
A kážou nám o své nadřazenosti
Rozum vpravo nahoře Cit vlevo dole

A ti pod námi
skrytí v kanalizaci
šeptem polemizují o víře