TOLIKRÁT UMŘEL JSEM

Můj popel jinak vcelku hravý
snesl se od břehu do Vltavy
Vítr mých myšlenek ho sem zavál
a smál se od srdce To vám byl kravál

Tolikrát umřel jsem kolikrát
se narodil, žil, myslel a dýchal
Na dvaadvacet chtěl jsem oko brát
Žluč s krví ďábel ocasem smíchal

Umřel jsem vždy s každým skonáním
blízké duše, mého druhého já
S dcerou a s maminkou A bůh ví s kým
Už mě moc nezbylo Kdo mi co dá?

Má nová smrt není nic nového
Seriál skončil pro Boha živého
Odkázat nemám co, na nic se netěšte
za tenhle kšaft na trám se nevěšte

Radši si vezměte ze mě příklad,
mnohokrát, rád, sám sebe jsem vykrad
S úsměvem umřel si a na tom dosti
že jsem sám sobě zpřerážel kosti

Kdo mi na pohřbu provolá slávu,
tomu pak v pekle utrhnu hlavu
Kdo slzu uroní a zkazí zábavu,
tomu tu hlavu hodím pak na hlavu

Tenhleten mejdan zkazit si nedám
Moc dobře vím a odpověď zvedám,
kdy konec světa mohl by nastat,
takže mě milánci nechtějte nasrat

Můj popel jinak vcelku hravý
snesl se před časem do Vltavy
Mé myšlenky dávno odvál vítr
Nebylo jich tucet, ba ani litr

Mějte se tu dobře přátelé
A vlastní smrt chutnejte vesele,
pomalu, pozvolna, po troškách,
v županu, v kabátu, v ponožkách

Nechte se tou ochutnávkou zlákat
Morana nedá dětem svým plakat
A je fuk, zda je má nebo tvoje,
ovládá umění bez závoje

Vím, že vás nic tak mocně nevzruší,
nahá kostra když s druhou se peleší
Však hodně masa vaše chlípí mělo
a mladí vás dávno omrzelo

Nešlapte na hrob pokryteckou botou,
nemluvte o mně dobře jen proto,
že se ze mě stal čerstvý nebožtík
Radši mě pomluvte
Sbohem
A dík