Dienstbierovci a Švejkzenbergovci vytáhli do boje s Fischerovou

Už ani nevím, kolikrát jsem slyšel či četl větu: ten a ten nemá šanci na zvolení, proto budu volit jiného, který se mi sice líbí mnohem méně, ale má šanci se tam dostat. Tato myšlenka vždy byla nástrojem, či naopak důsledkem manipulace. Ten první politik (strana), který prý neměl šanci se někam dostat, se tam nedostal, protože jej lidé, kterým se líbil, nevolili z výše popsaných obav. Dostal se tam druhý, který nebyl tak dobrý, ale oproti dalším kandidátům je tzv. menším zlem - a podle toho také naše politika vypadá.

Za tristní stav naší politiky může do velké míry právě tato hloupá myšlenka. U nás nemá šanci dělat politiku někdo, s nímž by mohla být větší spokojenost: nedostane se tam, protože je předem řečeno, že „nemá šanci se tam dostat“.

Ideologie a manipulace

Žádné „menší zlo“ ve skutečnosti neexistuje (nepočítáme-li extremisty, kteří jsou samozřejmě vždy zlem větším). O co jsou menší zlo ODS a TOP 09 oproti ČSSD (a obráceně)? A o co je KSČM menší zlo než ODS a TOP 09? O tom často nerozhoduje zvažování, co ta která strana skutečně dělala či dělá špatného či dobrého, ale voličův ideologický záběr, provázený poukazem na výsledky průzkumů veřejného mínění.

Takový volič přijme bez výhrad vše, co je mu zainteresovanými médii, sociologickými agenturami či politiky a jejich hlásnými troubami nabídnuto, pokud to vyhovuje jeho ideologii. Nezvolí - dejme tomu - jemu bližší Zelené, protože podle něj (průzkumů) nemají šanci se do parlamentu dostat, ale zvolí ČSSD. Poté je po čtyři roky frustrován, protože ČSSD předváděla stejnou rozkrádačskou a korupčnickou politiku jako ODS a její politika nikomu k lepšímu životu nepomohla, právě tak jako politika TOP 09. Zvolil sice „menší zlo“, ale je stejně nespokojen, jako by zvolil „zlo větší“ (ODS).

Takový volič je kvůli svému ideologickému způsobu uvažování zcela nepoznamenán předchozími varováními, nebere je v potaz: opoziční smlouva, která prohloubila dosavadní korupci, klientelismus a gangsterské metody v politice, Langerovo a Grossovo období, které provázela absolutní beztrestnost korupčnických kauz (nevyšetřování), politicko-podnikatelské kreatury typu Řebíčka či Palase… to vše je pro něj nepodstatné.

Ideologický pohled na život a svět zkrátka zabraňuje kritickému zkoumání. Náš volič se nezajímá ani o to, kdo a za čí peníze ten který průzkum prefabrikoval (inflace průzkumů), co má ta která sociologická agentura za sebou, jestli již někdy nějakým průzkumem manipulovala či fatálně chybovala, jak se k tomu posléze postavila atd. Průzkum je prostě průzkum a ten má bez ohledu na cokoli dalšího pravdu. A média, bez rozdílu, mu to také takto servírují, protože ani ta nic blíže nezkoumají. A politici tomu většinou přizpůsobují svou politiku, veřejné vystupování, tedy i svou předvolební kampaň.

Průzkumy nemusejí vyjadřovat ani přibližně skutečný stav věcí, mohou být zmanipulované či špatně provedené, ale přesto vždy určují následné dění, mají velký vliv na uvažování a chování voličů. Většina z nich si řekne, že ten a ten nemá šanci se tam dostat (podle průzkumů - médií - politiků), proto budou volit toho, kdo tu šanci má.

Jde o hru na demokracii, protože nejsme schopni volit skutečně svobodně a míra manipulace bývá často nezměrná. A k této hře se nyní přidávají i poměrně silné, ad hoc složené skupiny voličů - podporovatelů, které pochopitelně prosazují „menší zlo“či rovnou dobro. Říkají zhruba toto: volte našeho favorita, protože ten váš nemá šanci se tam (podle průzkumů) dostat, jedině tak máme šanci vytlačit zlo, které vede.

Dienstbierovci

První taková skupina před sebou tlačí stranického kandidáta Jiřího Dienstbiera. A tím, kdo má zabraňovat jeho úplnému a zdrcujícímu vítězství, jsou i voliči Táni Fischerové, Zuzany Roithové, Vladimíra Franze a Karla Schwarzenberga, protože ti prý (podle průzkumů) nemají šanci se tam dostat.

A tak například nezávislá osobnost (ta skutečná, nikoli celebritózní), jakou je Táňa Fischerová, má ustoupit straníkovi, který útěkem na Hrad přenechává svou stranu v rukou kmotrů, který je k ČSSD natolik loajální, že to může významně poznamenat jeho prezidentování - prezident má přitom být prezidentem všech, nikoli jen levicově uvažujících lidí.

A který při svém mládí postrádá více životních zkušeností, jichž je k dobrému prezidentování nesporně třeba. Dienstbier rozhodně není žádným Kennedym, jak naznačují autoři prohlášení s názvem Potřebujeme prezidenta, který sjednocuje. To je Jiří Dienstbier. Kennedy měl i při svém relativně nízkém věku dlouholeté zkušenosti z politiky (již z rodiny), které Dienstbier postrádá (dobrým kandidátem by však mohl být za deset patnáct let).

Autoři tohoto prohlášení, kteří manipulují ostatními na základě průzkumů veřejného mínění, měli dokonce tolik odvahy, že neopodstatněně nařkli z manipulace druhé: „Pokud se stane prezidentem Jan Fischer, bude to znamenat, že si českými médii a reklamou necháme vnutit cokoli.“ Jan Fischer je přitom jednoznačně všemi médii (pravicovými i levicovými) neustále kritizován a popotahován, a to i za věci, kterých se nedopustil či které nejsou kritiky hodné (píšu o tom ZDE). V žádném případě není nějakým favoritem, kterého fedrují média.

Švejkzenbergovci

Druhá taková skupina třímá nad hlavami ikonu stranického kandidáta Karla Schwarzenberga, nechybějí ani mávátka a transparenty. A tím, kdo má zabraňovat jeho úplnému a zdrcujícímu vítězství, jsou také voliči Fischerové, Roithové či Franze. I oni mají své oblíbence opustit a volit tu ikonu, jinak vyhraje zlo zloucí.

Švejkzenbergovci před blížícími se volbami přitvrdili, hlavně na internetových sociálních sítích a po e-mailu vkládají a rozesílají různá upozornění. Většina z nich se během roku účastnila tažení proti korupci (někteří v iniciativě Vraťe nám stát, jiní jinde a jinak), nyní na Hrad dosazují Karla Schwarzenberga, který je de facto proti zrušení anonymních akcií, díky nimž lumpové mohou ve skrytu dál rozkrádat naši zemi, který omlouvá korupci u Kalouska jen proto, že ten - eventuálně - sháněl peníze tímto neotřelým způsobem nikoli pro sebe, ale pro svou stranu (tehdy ještě lidovce).

Prvým důvodem k volbě pana S. je podle Švejkzenbergského prohlášení s názvem Výzva tříkrálová „budování spravedlivého státu, který není ovládán vůlí zájmových skupin. Chceme, aby stát sloužil občanům a podřídil se právu, nikoli privilegiím.“ Jistě, zastánce a zachránce Kalouska v politice, jehož nechávají anonymní akcie v klidu, je tím správným bojovníkem proti skupinovým zájmům.

Rektální horolezectví a politický kýč

Věrohodnost Výzvy tříkrálové, která je sama o sobě příkladnou ukázkou politického kýče, pak podtrhuje podpis Johna Boka, známého bezbřehým rektálním horolezectvím vůči Václavu Klausovi. Tento „politický aktivista“, který se Klausovým prostřednictvím nejednou (neúspěšně) ucházel o funkce ve státní správě či samosprávě ještě v září vyzýval Klause, ať letos v přímé volbě kandiduje znovu (bez ohledu na zákony, které to neumožňují).

Bok píše v otevřeném dopisu Klausovi, že je znepokojen skladbou uchazečů o prezidenta, kteří by v případě zvolení mohli narušit hladký chod státu. S nároky prezidentské funkce by se podle něj dokázal vyrovnat hradní tajemník Ladislav Jakl, Karel Schwarzenberg má však už nejlepší roky za sebou. „Jsme mimo to přesvědčeni, že jste dosud nepřekonal zenit své výkonnosti, takže Vaším odchodem ztratí společnost možnost plného využití Vašeho osobnostního potenciálu,“ napsal Václavu Klausovi před čtyřmi měsíci dnešní zapřísáhlý příznivec Karla Schwarzenberga John Bok.

I Schwarzenberg je k TOP 09 a jejím (Kalouskovým) vizím natolik loajální, že to vzbuzuje minimálně pochybnosti, jestli by byl schopen být prezidentem všech. Stranický kandidát na prezidenta prostě není ideální volbou v žádném případě, ať již jde o jakoukoli stranu.

Dobrý pocit

Volme bez ohledu na jakoukoli manipulaci Táňu Fischerovou, Zuzanu Roithovou (či kohokoli dalšího), jak nám libo. „Většímu zlu“ stejně v žádném případě nezabráníme, aby usedlo na prezidentský stolec, vždyť větším zlem může být pro druhé i Dienstbier či Schwarzenberg. A zůstane nám pocit svobody a přesvědčení, že jsme, každý svými silami, přispěli k pozvolnému návratu demokracie do České republiky, protože jsme manipulaci řekli NE.