Přel se rabín s knězem

Přel se rabín s knězem o náboženství. Snášeli všemožné argumenty, a na konci dne byli tam, kde na začátku. Poté rabín smířlivě navrhl: "Nemůžeme se přece tahkle stále a nekonečně hádat, vždyť jsme oba Boží služebníci." Překvapený kněz začal horlivě přikyvovat, a rabín pokračoval: "Oba sloužíme Boží věci, vy svým způsobem - a já tím Jeho."

Pan Kaplan přišel o dvě hodiny pozdě do práce. Na hlavě obvaz, ruku v bandáži, pajdaje o holi.

"Kaplan!" zařval šéf, "jdou o dvě hodiny pozdě!!"

"Ráčej odpustit, pane šéf," koktá Kaplan, "musel jsem neprodleně opravit okenici, aby nespadla - a místo toho jsem sám spadl ze třetího patra..."

"No!" řval šéf, "a to jim trvalo dvě hodiny?!?"

Pastor končí předlouhé kázání. "Ještě, drazí, než se rozejdeme do svých příbytků, vyslechněmež několik slov o hříchu lhaní - pokud jste ovšem nečetli, co o tom říkají Svatá písma, tomu se nemohu rovnat, to by bylo zbytečné. Například sedmnáctou kapitolu evangelia Markova. Kdo četl Marek sedmnáct?" Les rukou se zdvihl v naději, že se po duchovní stravě dostane již i na tělesnou. Páter nejprve ztišil hlas: "Tak si přece jen dáme to kázáníčko. - Marek má jen šestnáct kapitol!"

Asimilovaný Žid z newyorkské Upper West Side, zatvrzený atheista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek otázal: "Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?" Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu: "Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!"

Mojše jede podzemkou a čte arabské noviny. Přistoupí Jojne a strne: "Mojše, oni jsou úplnej mešuge! Co ty arabské noviny? Proč??" Mojše s ledovým klidem odpoví: "Nerozčilujou se, Jojne, to je úplně jednoduché. Když čtu naše noviny, tak je to imrvére samý pogrom a persekuce našinců, útoky na Israel, ztráta židovské identity asimilací a smíšenými sňatky a samá mizérie. Ale když čtu arabské noviny, tak co - ? Židi vlastní všechny banky, židi ovládají všechny noviny a televize, židi jsou bohatí a mocní, židi vládnou světu. Neráčej se zlobit, ale není to lepší čtení?"

Babička je s vnoučkem na pláži. Vnouček si hraje ve vodě, babička se sluní poblíž. Najednou a zničehonic objeví se velká vlna a spláchne s sebou vnoučka do moře.

Babička lomí rukama: "Panebože, jak jsi jen mohl? Zač mne tresceš? Copak jsem nebyla vzorná matka a babička? Cožpak jsem nepřispívala na dobročinnost? Cožpak jsem nevedla zbožný život? Jak jsi jen mohl - ?"

Vtom se objevila další velká vlna - a klouček vnouček stojí zase na pláži, voda z něj sice crčí, ale jinak jako by se nic nestalo.

"Vrátil jsem ti vnuka. Jsi spokojená?" ozve se z nebe hlas.

"Dobře," povídá babička, "ale on měl ještě klobouček!"

Mladý Icik přerušil svá talmudická studia a vydal se do Ameriky. Po mnoha letech se vrátil zpět, navštívit svou rodinu. Jak ho matka uviděla, nevěřila svým očím: "Kde máš vousy? Jak to, že se holíš?" Icik jí uklidňoval: "Ale to nic, mamá, v Americe vousy už nikdo nenosí." Mamá to ale nedalo, aby se nezeptala: "Ale šábes doufám držíš?" Icik jí domlouval: "Ale mamá, v Americe jsou obchody to hlavní. Pracuje se šábes nešábes." Mamá se ustaraně ptala dál: "Ale košer, to dodržuješ - ? Jíš doufám ještě košer?" Icik jí opatrně vysvětloval: "Ale mamá, to je takový fofr, že se kašrut prostě nedá dodržovat!" Mamá vyhrkly slzy do očí, ale ještě se zeptala: "Iciku, řekni mi, ale popravdě: Jsi ještě vůbec obřezaný?"